Práci u zdravotnické záchranné služby obětovali někdy i soukromý život. Přejí si udržet se v přijatelném zdravotním stavu a od posledního výjezdu odejít, pokud možno, rovnou na zasloužený odpočinek. Kdyby se totiž dostali do vážných zdravotních či jiných problémů a museli svoji práci opustit, obávají se, že je čeká neradostná budoucnost spojená s neutěšenou finanční situací.

A to bez rozdílu, zda jejich zápočtový list zdobí titul MUDr., nebo spadají do kategorie středního zdravotnického personálu. K původní profesi se podle svých slov vrátit nemohou a uplatnění na trhu práce budou s ohledem na věk a zdravotní stav hledat jen těžko.

Problematická situace

Například u Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje pracuje v současné době podle jejího mluvčího Radka Turina 153 zaměstnanců nad 50 let věku – 89 mužů a 64 žen. Z tohoto počtu je 40 lékařů, 42 zaměstnanců z řad středního zdravotnického personálu a 44 patří do kategorie nižšího zdravotnického personálu.

Pokud by měl některý z těchto zaměstnanců starších 50 let svoji dosavadní pracovní pozici například ze zdravotních důvodů opustit a hledat jiné zaměstnání, dostal by se tím podle Turina do problematické situace. „Lékaři by teoreticky mohli odejít pracovat do některé nemocnice, ale domnívám se, že na takové řešení by si mnoho z nich netroufalo.

 

Stejně tak je problematický odchod do soukromé praxe, už vzhledem k jejich odbornosti. Aby si otevřel soukromou praxi lékař se specializací na anesteziologii a resuscitaci, není příliš reálné,“ konstatuje Turin.

V úvahu by podle něj přicházely snad některé soukromé kliniky specializující se pouze na určité výkony, dále práce lektora nebo učitele zdravotnické školy a samozřejmě veškerá činnost mimo aktivní medicínu, kde se titul MUDr. uplatní. Například jako obchodní zástupce některé farmaceutické firmy.

Podat výpověď je těžké

Do ještě horší situace se dostává střední zdravotnický personál, sestry a zdravotničtí záchranáři, i když ani tam není podle Turina situace úplně bezvýchodná. „Sestry by měly teoreticky šanci i po překročení padesátky najít uplatnění v nemocnicích, kde je jich akutní nedostatek. Ale právě s ohledem na jejich věk by zde mohl být problém s adaptací na nové prostředí či způsob práce,“ uvažuje mluvčí jihomoravské záchranky.

Pro sestry je zde ještě možnost pracovat pro některou organizaci jako domácí ošetřovatelky či mimo obor ve farmaceutických společnostech nebo firmách vyrábějících záchranářské pomůcky. Pak samozřejmě ve školství jako učitelé a lektoři kurzů první pomoci.

Naopak nižšímu zdravotnickému personálu (jde především o řidiče sanitních vozů, často bez úplného zdravotnického vzdělání) se otevírá možnost pracovat opět jen jako profesionální řidiči u různých soukromých firem.

„Všichni naši zaměstnanci samozřejmě chodí na pravidelné lékařské prohlídky dané zákonem, ale žádné zvláštní sociální programy pro ně Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje nemá. Na rozdíl od hasičů nebo policistů, kteří jsou v takzvaném služebním poměru a mají o dva týdny dovolené navíc, si nemohou dopřát rehabilitační pobyt v lázních. O tom si zdravotničtí záchranáři při stejně náročné práci mohou nechat zdát,“ povzdechne si Turin.

Záchranáři v běžném pracovním poměru si podle jeho slov mohou nechat zdát také o výsluhách. „Zdravotnický záchranář po 30 letech praxe by v případě zdravotní neschopnosti musel dát pravděpodobně výpověď a byl by prakticky ze dne na den bez příjmu. Přitom jeho práce je také velmi psychicky náročná.

Znamená to pravidelně se setkávat se zemřelými, těžce zraněnými, nemocnými dospělými i dětmi. V takto náročném provozu u záchranářů často dochází k syndromu vyhoření, ale přitom takový zaměstnanec vzhledem k následným existenčním problémům nemůže ani dát výpověď, i když už to tak sám cítí,“ zdůrazňuje mluvčí jihomoravské záchranky. Jak připomíná, problémů, s nimiž se zdravotničtí záchranáři potýkají, je řada a nejsou vůbec řešeny.

Stárnutí, záležitost biologická

MUDr. Dana (celé jméno uvádět nechce) pracuje u jihomoravské záchranky už více než 25 let. „Rozhodla jsem se tak kvůli dětem. Tehdy mi práce u záchranné služby umožňovala mít více času a samozřejmě i peněz. Navíc se ukázalo, že je pro mě tento obor přitažlivý i v tom, že žádný pracovní den není stejný a že mám pro práci u zdravotnické záchranné služby určité předpoklady,“ říká lékařka. Jak dodává, protože už tak dlouho pracuje v jednom zdravotnickém oboru, nemá možnost srovnávat svoji práci s jinými.

Nicméně přiznává, že s přibývajícími lety se pro ni práce lékařky zdravotnické záchranné služby stává stále náročnější. „Občas cítím hroznou únavu. Urgentní medicína je náročná, byť se časem naučíte zacházet s nedostatkem spánku a odpočinku,“ říká lékařka a zdůrazňuje, že na budoucnost raději moc nemyslí. „Naštěstí se považuji za relativně zdravou, ale dlouhodobá vážná nemoc by mě mohla dostat do existenčních problémů. Žiji sama, mám tři roky do důchodu.

Můj příjem by nebyl zrovna vysoký. Sotva bych si mohla udržet současný standard a splácet půjčky.“ Legislativní prodlužování hranice věku odchodu do důchodu nepovažuje zrovna za šťastné, protože stárnutí organismu je biologická záležitost, kterou nelze zvrátit politickým rozhodnutím. „Absolvovat sedm až osm náročných výjezdů k pacientům za jednu noc není jen tak.

Organismus s věkem stárne, to je neoddiskutovatelná realita. Hůř slyšíte i vidíte, neobejdete se bez brýlí. Na obnovu sil potřebujete víc času než před dvaceti lety, ale to není jen u zdravotnické záchranné služby,“ vypočítává lékařka. Stejně jako její kolegové chodí jednou ročně na zdravotní prohlídky, snaží se udržovat ve fyzické a psychické kondici, ale biologické hodiny se zastavit nedají.

Zpátky k oboru?

Odejít od záchranné služby a hledat si takříkajíc „na stará kolena“ jiné, klidnější zaměstnání ale není ani pro člověka s vysokoškolským vzděláním jen tak. „Po pětadvaceti letech u zdravotnické záchranné služby zjistíte, že medicínský obor, který jste kdysi vystudovali, se v rámci nemocniční praxe posunul už někam jinam. Moje specializace je anesteziologie a resuscitace.

Mohla bych sloužit například na urgentním příjmu, ale už hůř bych se vracela k oboru anesteziologie. Určité výkony, jako je například epidurální anestezie, vyžadují manuální zručnost, kterou je třeba pravidelně udržovat. Naši mladší kolegové už to vědí a snaží se uchovat si erudici v rámci občasných služeb v nemocnici,“ vysvětluje Zdravotnickým novinám lékařka.

Otevřít si soukromou praxi podle jejího názoru nepřichází v úvahu. „Dvě desítky let odsloužených v rámci přednemocniční neodkladné péče a praxi na pohotovosti zákon neuznává. Jediná možnost je vyučovat například na střední zdravotnické škole základy první pomoci,“ uvažuje. Další možností by podle jejího názoru bylo v případě nouze nastoupit do nemocnice jako sestra.

„Jenže zdravotnický záchranář po pětadvaceti letech praxe mívá páteř v takovém stavu, že intenzivní péči o pacienta na pozici sestry nemůže zvládnout. Pak jedině jít pracovat mimo zdravotnictví, ale tady se výrazně projevuje ekonomická krize, práce není ani pro mladé, a dokonce i na místo uklízečky je skoro pořadník,“ konstatuje lékařka.

Trpí kolena a páteř

Zdravotnický záchranář Přemysl Skopalík pracuje u Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje 30 let. Jak vysvětluje, v mládí hledal zajímavé povolání. Už překročil padesátku a prý se teď vyrovnává s psychickou a fyzickou zátěží jinak než člověk kolem dvacítky až třicítky – jak let přibývá, odpracované roky jsou znát. „Samozřejmě to každý snáší jinak.

Se stoupajícím věkem si ale musíte uzpůsobit denní režim, hospodařit s volným časem a dbát na to, abyste si před službou důkladně odpočinul,“ konstatuje záchranář a dodává, že práce rok od roku přibývá. Jenom v Brně není nic zvláštního, když záchranka vyjede ke dvěma stovkám případů za 24 hodin.

„Služba zdravotnického záchranáře je dřina. Trpí páteř, kolena, klouby. Jenom provést kvalitně nepřímou srdeční masáž je téměř vrcholový sportovní výkon. Stejně tak komfortní transport pacienta. Hlavně ve městech, kde nejsou všude výtahy – v takovém případě potřebujete značnou fyzickou sílu, zvlášť když průměrný pacient váží kolem osmdesáti kilogramů, často i víc.

Proto nejsem příznivcem rozhodnutí některých záchranek, aby práci zdravotnického záchranáře vykonávaly ženy,“ zdůrazňuje Přemysl Skopalík. Sám se maximálně snaží udržet si fyzickou kondici, dbá na životosprávu. „Mým největším přáním je vydržet při poměrně dobrém zdraví u záchranky až do důchodu. Kdybych se dostal do situace, že bych musel v nejbližší době odejít, přiznám se, že nevím, kde bych našel uplatnění. Jsem bývalý zubní laborant, ale k tomuto oboru se dnes už vrátit nemohu.

Možná nějaké příležitostné zaměstnání, ale najít práci po padesátce není jen tak.“ Podle mluvčího jihomoravské záchranky Radka Turina jsou zdravotničtí záchranáři ve srovnání s ostatními složkami integrovaného záchranného systému v nevýhodě, byť je jejich práce stejně fyzicky i psychicky náročná, a volají tedy po přijetí zákona o zdravotnické záchranné službě, který by zajišťoval zdravotníkům stejné výhody jako hasičům a policistům.

Například již zmíněnou dovolenou navíc, možnost rehabilitačních pobytů a především výslužné, které zdravotnickým záchranářům umožní důstojně žít i v situaci, kdy nebudou moci svoji profesi vykonávat například ze zdravotních důvodů.

Výhody nikomu nezávidí

„Neradi bychom, aby například hasiči nabyli dojmu, že jim jejich výhody nepřejeme a chceme nějak snižovat náročnost jejich profese. Hasiči a zdravotničtí záchranáři v terénu spolupracují a dobře si rozumějí. V současné době jsou ale záchranáři odkázaní jen na finanční možnosti zřizovatelů, to jest krajů. Různé sociální výhody, kterých mohou u zřizovatele dosáhnout, se odvíjejí pouze od zákoníku práce a finančních možností krajů, které nejsou zrovna valné.

Samozřejmě existují různé kolektivní smlouvy, ale ty opět musí respektovat finanční možnosti zřizovatele. Proto se domnívám, že by bylo na místě, aby se o zdravotnické záchranáře, kteří jsou součástí integrovaného záchranného systému, daleko více staral stát,“ uvažuje mluvčí Turin.

Podle zdravotnických záchranářů by všichni členové zařazení do určitého systému měli mít stejné šance a stejné podmínky financování své činnosti. Tak tomu ovšem není, a proto se především zdravotnická záchranná služba stává v soustavě IZS popelkou, která není v rovnocenném postavení už co do možností financovat svoji činnost a vybavení.

Nemluvě o sociálních jistotách, kterých další složky IZS užívají. Jde například o výsluhy pro profesionální hasiče, odchodné či placené odborné kurzy, zatímco řidič záchranářské sanitky si musí odborné školení hradit z vlastní kapsy. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, je příliš obecný a tyto podstatné záležitosti vůbec neřeší, což především řadoví záchranáři chápou jako určitou formu diskriminace.

Zdravotní důvody

Jak Zdravotnickým novinám sdělil prezident Komory záchranářů ZZS ČR Drahomír Sigmund, najít po odchodu od zdravotnické záchranné služby novou existenci není, nic jednoduchého pro záchranáře, sestry ani řidiče. Podle jeho slov zatím neexistuje žádná celorepubliková evidence, která by uváděla přesný počet zdravotnických záchranářů starších 50 let.

„Před několika měsíci jsme na ní začali pracovat. Máme již zmapováno 9 ze 14 krajů a z čísel vyplývá, že nelékařského zdravotnického personálu, tedy sester, záchranářů a řidičů, nad 50 let věku působí ve zdravotnických záchranných službách asi pětina, přesněji 20,5 procenta. Lékaři nejsou v naší kompetenci,“ doplňuje Sigmund.

Veškerý personál ZZS pracující ve výjezdových skupinách, a to i ZZS letecké, se podle Sigmunda ze zákona podrobuje pravidelným ročním prohlídkám v rámci závodní preventivní péče. „Víceméně není rozhodující, v jaké věkové skupině se nachází. Kolik zaměstnanců ZZS odešlo ze zdravotních důvodů, nejsem schopen nijak zjistit. Obecně lze ale říci (je to má zkušenost z kraje, kde pracuji), že procento odchodů ze zdravotních důvodů není nijak velké, pohybuje se spíš v řádu jednotek,“ upřesňuje Sigmund.

Na záchranáře je pořadník

Podle brněnského zdravotnického záchranáře Přemysla Skopalíka je ale realita odlišná – on i jeho kolegové se snaží udržet si pracovní místo co možná nejdéle, byť za cenu mimořádného vypětí, protože i v Jihomoravském kraji nezaměstnanost roste. Na pozice zdravotnických záchranářů ve zmíněném kraji jsou dokonce pořadníky, zájem o práci u záchranky tedy značně převyšuje nabídku volných míst.

Jak podotýká Drahomír Sigmund, jednoznačně nejlepší uplatnění po odchodu z terénní práce mají dle jeho zkušeností lékaři, kteří najdou práci v nemocnicích. „Platově si zpravidla nepohorší. Horší je to se sestrami, záchranáři a řidiči. U těch je nalezení nového zaměstnání složitější a záleží zde více na každém z nich, na místních podmínkách, na zdravotních omezeních a dalších okolnostech.

Dá se ale říci, že pokud zaměstnání vůbec naleznou, drtivá většina z nich se musí spokojit s nižším finančním ohodnocením,“ konstatuje zdravotnický záchranář. Jak zdůrazňuje, například práce sester na dispečinku přitom není v žádném případě méně náročná než výjezd posádky do terénu. „Možná je dokonce opak pravdou. Psychická zátěž je zde daleko vyšší, to jen pro upřesnění,“ dodává Sigmund.

Destruktivní chování

MUDr. Lukáš Kettner pracoval jako ředitel Zdravotnické záchranné služby kraje Vysočina. V současné době zastává post vedoucího odboru zdravotnictví Krajského úřadu kraje Vysočina. „Dle mého názoru je velmi důležité, aby byl v budoucnu přijat zákon o ZZS, a to nejen v kontextu zmiňovaných sociálních výhod pro záchranáře. Zákon je potřeba hlavně proto, že ZZS jako jediná ze základních složek IZS nemá svou činnost ošetřenou zákonem, ale jen vyhláškou.

A to ještě velmi letitou,“ říká. Co se týče sociálních výhod pro záchranáře, bude prý jen dobře, budou-li v zákoně nějak ukotveny.

„Je ale potřeba si uvědomit, že s výhodami by měly přijít i určité povinnosti, jak to mají například policisté a hasiči. Je pravda, že záchranáři po padesátce mohou mít v případě zdravotních potíží problém s uplatněním na trhu práce. Co se týče ZZS, byla by pro ty, kteří splňují požadavky na vzdělání, možností práce na zdravotnických operačních střediscích. Ale je také třeba říci, že ne každý má pro práci na tomto středisku předpoklady,“ zdůrazňuje krajský radní.

Návrh zákona o ZZS již jednou zpracoval a předložil bývalý ministr zdravotnictví, senátor MUDr. Tomáš Julínek (ODS). Přijat ale nebyl, natož aby byl uveden do praxe. Podle jednoho ze zaměstnanců jihomoravské záchranky, který si nepřeje být jmenován, byla za vším jen politika, byť návrh vůbec poprvé v historii řešil sociální situaci zdravotnických záchranářů, a současná úřednická vláda se jím v záplavě stovek jiných zákonů bude zabývat asi dost těžko.

Zdravotnické noviny proto bývalého ministra oslovily a otázaly se ho, proč k takové situaci došlo a jaké byly hlavní důvody nepřijetí. Exministr odpověděl stručně: „Je to jednoduché – ČSSD, Hovorka, Zubová a Jakubková v rámci svého destruktivního chování vůči zavedení pořádku ve zdravotnictví.“

Specifická Praha

MUDr. Zdeněk Schwarz není jen ředitelem Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, ale od podzimu loňského roku i senátorem ODS za Prahu 1. Proto Zdravotnické noviny zajímal jeho názor na nepřijetí zákona o ZZS a zda se nyní nebude snažit za podpory politické moci, aby zákon přijat byl. „Návrh zákona o ZZS předložený ministerstvem zdravotnictví v době působení ministra Julínka nebyl podle mého názoru a názorů kolegů nejen z pražské záchranky v předložené verzi přijatelný.

Nebyly zohledněny zejména připomínky Prahy, týkající se především doby dostupnosti, a nebylo objasněno financování činnosti, které mělo projít zásadní změnou. Z textu návrhu rovněž nebylo srozumitelné (a ani ekonomové to nedokázali určit), jaký rozpočet bude podle nového zákona záchranka mít – zda bude dostatečný, či nikoli,“ vysvětluje Schwarz.

Za závažný nedostatek považuje fakt, že problematika pražského zdravotnictví a specifik hlavního města nejspíš nebyla ani pochopena. Jinak si podle něj nelze vysvětlit, že mnohé problémy Prahy nebyly v zákoně nejen zohledněny, ale zákon ani Prahu přímo neřešil. Konkrétně třeba síť stanovišť, která byla jedním z hlavních argumentů.

„Zatracený návrh“

„Pádem ministra Julínka i pádem vlády se stejně jako řada jiných problémů a zákonů odsunul i problém ZZS a zákona o ní. Pokud vím, poslední snaha o zařazení návrhu zákona (a dalších reformních zákonů týkajících se zdravotnictví) na jednání poslanecké sněmovny zkrachovala a nejspíš nejméně do výsledku voleb nebude problém zákona o ZZS řešen.

Zůstává otázkou, zda bude ještě někdy takzvaný zatracený poslední návrh zákona (od roku 1993 jich bylo několik) vůbec ‚vytažen ze šuplíku‘ a předložen k projednávání,“ konstatuje MUDr. Schwarz. „Osobně si přeji, aby nebyl a vznikl zcela nový návrh, který bude skutečně řešit problém, nebude pouze politickým gestem a vnese do systému ZZS nějaký řád a pořádek – bude chránit nejen ZZS, ale především její zaměstnance, bude definovat činnost, která bude vycházet z praxe a zkušeností nejen v ČR, ale i ve světě a nebude vytvořen pouze u stolu,“ dodává.

MUDr. Schwarz se již osobně zajímal o situaci na posledním jednání senátního zdravotního výboru a ptal se po návrhu zákona a jeho perspektivách. Na základě dosavadního vývoje a zkušeností s přípravou zákona se prý pokusí pracovat na novém návrhu a předložit jej. Na otázku Zdravotnických novin, kdy by s ním mohl novináře seznámit, však odpověděl lakonicky: „Ta doba je ještě daleko.“

Zákonu chybí podpora

Pozitivní informace o přijetí zákona o zdravotnické záchranné službě nemá ani současné ministerstvo zdravotnictví.

„Ministerstvo si je plně vědomo, do jaké situace se zdravotničtí záchranáři kvůli nepřijetí návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě dostali. Návrh tohoto zákona byl široce diskutován a měl velkou podporu i mezi záchranáři a odbornou veřejností. Jednoznačně by tak došlo k výraznému zlepšení jejich postavení a podmínek pro vykonávání jejich náročné profese.

Návrh tohoto zákona je již více než rok sepsán a byl předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Bohužel v současné době a při daném složení sněmovny se nepodařilo pro návrh získat potřebnou podporu,“ informoval Zdravotnické noviny ředitel odboru komunikace s veřejností Ministerstva zdravotnictví ČR Vlastimil Sršeň.

Co je integrovaný záchranný systém Integrovaný záchranný systém (IZS) podle zákona č. 239/2000 Sb. koordinuje postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Vznikl z potřeb každodenní spolupráce hasičů, zdravotníků, policie a dalších složek při řešení požárů, havárií, dopravních nehod a podobně.

Zájem spolupracovat co nejlépe pro dosažení rychlé a účinné záchrany nebo likvidace mimořádné události stejně jako součinnost na místě zásahu v nějaké formě existovaly vždy, avšak odlišná pracovní náplň i pravomoci jednotlivých složek IZS zakládaly a zakládají nutnost určité koordinace postupů. Základními složkami IZS jsou Hasičský záchranný sbor ČR, jednotky požární ochrany zařazené do systému plošného pokrytí okresu, zdravotnická záchranná služba a Policie ČR.

Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem hlášení o mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě jejího vzniku. Za tím účelem rozmisťují své síly a prostředky po celém území ČR.

Ostatními složkami IZS jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím.

Tyto složky IZS poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání. V době krizových stavů se stávají ostatními složkami IZS také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče.